Slavný český dobrodružno-fantastický film z roku 1955 jistě není třeba dlouze představovat. Kdyby ho někdo neznal, tak jeho název prakticky popisuje veškerý děj. Pojďme si na něj zavzpomínat a také si o něm říci pár zajímavých informací...

 

Cesta do pravěku je první celovečerní hraný film Karla Zemana a spolu s Vynálezem zkázy také nejznámější i nejlepší. Jeho trikové postupy nadchly svět a samozřejmě i Československo.

Cestu do pravěku objeví čtyřčlenná klukovská parta v tajemné jeskyni, což ale film nijak dlouze nepopisuje - je to zmíněno prakticky jen v úvodním komentáři. Film samotný začíná už plavbou kluků v jeskyni. Způsob, jak se dostali do pravěku, je tedy v podstatě abstraktní a scénář ho neobaluje nějakou složitější zápletkou, jak činí podobné zahraniční filmy (ačkoliv zpočátku se prý uvažovalo i o jakési raketě), což je jedině ku prospěchu věci a také díky tomu si film i dnes zachovává své kouzlo. Podrobnější popis by musel být dobově chtěnechtě více ukotven, což by dnes film zbytečně kazilo - už pionýrský šátek na nejstarším členu skupiny v úvodním záběru vyvolává zbytečné a filmu škodící - asociace.

Triky Cesty do pravěku sice dnes už místy působí naivně, ale rozhodně je stále znát jejich poctivost a snaha, aby byly co nejméně rušivé a do filmu zapadly - fungují a své kouzlo mají i dnes. Staví především na kombinaci hraných a animovaných scén a snaze o jejich comožná největší soulad. Také se hojně využilo takzvané dokreslovačky - nutno říci, že tvůrci si s ní vyhráli mnohem víc, než leckteří pozdější filmaři. Exteriéry , často však spíše jakési podklady k trikovým úpravám byly natáčeny na Slovensku na řece Váh, na přehradě Souš u Tanvaldu, u Strmilova u Jindřichova Hradce, na zlínské přehradě a v Německu na Rujáně (závěrečná scéna u moře)

Triky však nejsou to jediné, co činí film krásným. Je to především fakt, že pravěkem nepostupuje výprava nějakých dospělých vědců a badatelů, ale parta kluků. Díky tomu se hlavním hrdinům dá dodnes věřit jejich okouzlení a nadšení dávnými živočichy a fantastickou krajinou. V případě zahraničních starších filmů s dospělými hrdiny vyvolává jejich překvapení už jen shovívavý úsměv. Cesta do pravěku v tomto ohledu funguje i díky povedenému výběru dětských herců, jejich hereckým výkonům a řekněme foglarovsky vykresleným charakterům. Film funguje i jako jistý nenásilně výchovný prvek - kluci postupují proti proudu řeky, což je tedy jakási metafora k cestě proti proudu času a učí sepoznávat jednotlivá pravěká období. Obzvlášť kouzelně a mile působí scéna, ve které kluci měří mrtvého stegosaura. Škoda, že ve čtvrtohorách místo pravěkých lidí poznali jen jejich jeskyni.

Cestu do pravěku sice u nás až tolik lidí nenavštívilo, ale narozdíl od ostatních tehdejších českých filmů zaznamenala úspěch po celém světě. Ostatně pokud víme, tak v tomto ohledu byla Cesta do pravěku první a dodnes nepřekonaná. Ve světě je v kruzích filmových odborníků a fanoušků starších filmů známa a uznávána dodnes. Ne, že by téma a triky byly až tak přelomové (film Ztracený svět vznikl už v roce 1925), ale právě díky jejich již zmíněnému poctivému zpracování. Ale pozor! Američané si ji poněkud svérázně upravili, lépe řečeno zprznili. Úvod vyhodili a přidali právě to dobové ukotvení způsobu, jak se kluci do pravěku dostali. Natočili tedy pár nových scén - přirozeně s jinými kluky (jsou zabírání pouze zezadu nebo zdálky). Celý snímek mnohem více posunuli do polohy vzdělávacího filmu.

Z dnešního pohledu se může nabízet otázka, proč Karel Zeman s celovečerními filmy skončil v roce 1970 - trikově stále povedeným, ale jinak už slabším snímkem Na kometě (Zeman zemřel v roce 1989). Důvod byl i ten, že trikové postupy ve světě velmi pokročily a on už jim nemohl v Československu konkurovat. Byla to zbytečná skromnost, ale na druhou stranu to činí Cestu do pravěku ještě více jedinečnější. České stanice ji často reprizují (další Zemanovy filmy bohužel o poznání méně) a je příjemné vědět, že okouzluje i nové divácké generace.

Na filmu spolupracoval Karel Zeman s Josefem Augustou a jsou dokonce důkazy, že bylo při stavbě Stegosaura čerpáno z ilustrací Zdeňka Buriana. Bohužel, ale není žádná fotografie ani jiný důkaz, že by se osobně Karel Zeman se Zdeňkem Burianem setkal.

Asi jako každý kluk, tak i já jsem viděl tento film a chtěl jsem držet v ruce trilobita, tak jako malý hrdina filmu. Můj první trilobit pocházel z Jinců a vyměnil jsem ho se spolužákem Přemkem H. za svačinu. Přemek měl trilobita od svého tatínka, učitele přírodopisu, který nám vždy vyprávěl o dobrodružství, záhadách a jiných fascinujících věcech.

A tak to vlastně celé začalo....

První znalosti o pravěku jsem čerpal z knih Josefa Augusty a díky ilustracím Zdeňka Buriana jsem tak mohl být v úplně jiném světě. Poté jsem se seznámil s kamarádem Štěpánem R., který má opravdu bohaté geologické i paleontologické znalosti a vyjeli jsme na mojí první výpravu za fosiliemi do Černé rokle v Radotíně. Naše výpravy pokračovaly a projeli jsme opravdu všechny lokality Středočeského kraje. Sesbírali jsme stovky zkamenělin, Štěpán mne seznámil s profesory z Národního muzea v Praze a prožili jsme opravdu nezapomenutelné výpravy. Nejvíce navštěvovaná lokalita byla v Jincích, kde jsme prolezli každý kout, a kde se dalo objevit stále něco zajímavého v pěkném celistvém stavu.

Bohužel mladí odejde, nastanou starosti, práce a už není čas tak jako za školních let a výpravy pomalu ustupují. Jedno mi ale neuteklo - malíř a ilustrátor Zdeněk Burian, protože jedině on dovedl proniknout do tajů dávného pravěku a ukázat díky svému talentu celému světu, jak asi pravěk vypadal.

Dnes mi je trochu více než před pár lety, kdy jsem držel první zkamenělinu, ale jsem pořád fascinovaný ilustracemi Zdeňka Buriana a i moje stará sbírka je pořád na svém místě.

Obrázek Zdeňka Buriana "Cesta do pravěku"